Should the first language be used in English language teaching?
Absolutely! When it comes to grammar or vocabulary, explanations provided in the mother tongue can save a lot of time and avoid misunderstanding and frustration. The precious time that we save this way can consequently be used for other meaningful practice where the use of the first language is objectively undesired and unnecessary.
In principle, I agree with the notion of “surrounding yourself” with the target language in order to absorb it, but using strictly solely the target language under all circumstances, even when it is clearly creating confusion and potential miscomprehension, is doing the learner a disservice.
I once witnessed a foreign language class for absolute beginners where the teacher refused to provide an explanation in the first language due to which she totally disrupted the initially positive learning environment. This demotivated the learners who, because of being stuck on a language point, couldn’t move on with the task and eventually gave up.
Why I don’t teach out of a book
Quite simply put, because no coursebook can mirror exactly or often even remotely the environment in which our learners find themselves in and for which they need to prepare. This goes mainly for our adult learners who tend to find the material the coursebook offers unrelated to their specific needs, and therefore a waste of time.
When it comes to young learners, I don’t want them to feel as if they were in school when in my lessons. In my experience, the moment they see material that resembles the classroom atmosphere, they lose interest and become demotivated.
Not relying on a coursebook presents the teacher with the challenge of figuring out a more suitable and engaging way to teach and practice what’s desired. This is not only time-consuming, but also challenging in the way that the end result may be information overload and chaos. Therefore, the textbook-less way to teach is not meant for every teacher, or indeed for every learner.
While I believe there are many situations in which it’s a sound idea to teach out of a book, in the environment I teach, this has proven to be counterproductive and redundant.
To use or not to use the "Communicative Approach" with lower level learners
In classes for beginners I often see teachers who shy away from using natural, honest and spontaneous day-to-day talk with the learners fearing that the learners are „not ready yet“. These teachers religiously stick to the script dictated by the class textbook turning the lesson into an out-of-this world, artificial product.
I cringe and mourn the lost opportunities for wholesome, real-world practice, no matter how basic the vocabulary and grammar of the learners is.
Stifling the word into the learner, cutting them off midsentence because of bad grammar, or completing the sentence for them before they get a chance to experiment with the language is, to me, committing a disservice to good teaching practice.
Jak udržet pozornost dítěte na prvním stupni ZŠ v průběhu online výuky anglického jazyka?
Jsou chvíle, kdy se online výuce nevyhneme. I moje mladé kolegyně, které právě rozjíždějí svou kariéru učitelek, se s ní hned v začátcích setkaly. Online prostředí je zkouškou naší kreativity, spontánnosti, schopnosti myslet “out-of-the-box”. Výuka online nás ale neomlouvá a není důvod, proč bychom neměli pokračovat a učit se jako kdybychom byli fyzicky vedle sebe. Osvědčilo se mi střídat krátké aktivity, pustit si krátké video v anglickém jazyce, zazpívat si anglickou písničku pro děti, vyběhnout po schodech a odevzdat mamce krátkou zprávu v angličtině – udělat i online lekci anglického jazyka nezapomenutelnou.
Jsem bilingivní. Naučím se angličtinu snáz?
Na základní škole byl pro mě první cizí jazyk hračka. Na střední škole se přidala angličtina, druhý cizí jazyk, a já excelovala. I když mi to, že jsem bilingvní, nezaručuje, že se další jazyky naučím bez námahy, moje mateřské jazyky mi pomáhají orientovat se v systému cizích jazyků a jsou pro mě jakousi berličkou, která mi pomáhá učit se cizí jazyky snáz.
Jak se naučím anglicky nejsnadněji?
Neexistuje žádná zázračná metoda. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Z vlastních zkušeností si ale opravdu myslím, že nejlepším způsobem, jak se naučit angličtinu, anebo jakýkoliv jiný cizí jazyk, je kombinace výuky osobní, nebo online s pobytem v zemi s cílovým jazykem. Když jsem žila v Anglii a navštěvovala tam college, po návratu domů se mi povedlo “with flying colours” dostat se na všechny tři univerzity mých snů. Je ale potřeba dodat, že motivace, vytrvalost a důslednost přispívají k úspěchu velkou měrou.
Každý učitel by se jednou měl začít učit nový cizí jazyk
Myšlenka přihlásit se do doktorandského programu ve výuce anglického jazyka mě pořád neopustila. Vzpomínám si, jak jsem si naposledy povídala s panem doktorem filologie – mým potenciálním školitelem v PhD studiích. Ten se vyjádřil, že každý učitel cizího jazyka by se měl v průběhu své kariéry naučit nový cizí jazyk. Tím získá jiný pohled na svého studenta a přehodnotí svoje výukové metody. A tak jsem se přihlásila do jazykového kurzu a začala se učit další cizí jazyk. I díky tomu se dnes dívám na své studenty a svoje výukové metody “with fresh eyes“, jsem empatičtější, trpělivější a konstruktivnější.
Jak jsem poprvé vedla výuku anglického jazyka
Bylo mi teprve 15. Znenadání přišla od školy nabídka: můžete se učit anglicky! Byla jsem první, kdo se místo školních lekcí ruského jazyka přihlásil na angličtinu. Náš učitel ale bohužel anglicky příliš neuměl – byl vždy jen o lekci dál než naše třída. Oslovila jsem proto jediného člověka ve městě, který anglicky uměl a zaplatila si u něj lekce anglického jazyka. Po čase jsem přemluvila mámu, aby mi zaplatila kurz angličtiny v jediné místní jazykové škole. Brzy jsem si vedla tak dobře, že mě pan učitel angličtiny ve škole požádal, abych učivo vysvětlila já – vždyť umím anglicky lépe než on. A tak jsem se s nadšením postavila před tabuli a odučila jsem svoji první skupinovou lekci. A potom už to šlo téměř samo – přicházeli za mnou rodiče se svými ratolestmi, abych je naučila anglicky, a brzy jsem si na svoje kurzy anglického jazyka vydělávala sama.
Jak moc je anglická gramatika důležitá?
Proč se učíte anglicky? Jaký je váš cíl? Chcete složit mezinárodně uznávanou jazykovou zkoušku? Chcete jezdit do zahraničí za prací, nebo na dovolenou? Chcete mít ve škole jedničku z angličtiny? To všechno a ještě mnohem víc ovlivňuje, do jaké míry a do jaké hloubky se anglické gramatice věnovat. Pro náš školní systém je gramatika svatým grálem. To, že školní testy na hodině angličtiny zvládnete na jedničku ale ještě neznamená, že si zasloužíte jedničku z angličtiny i obecně. My, učitelé angličtiny, kteří nejsme rodilými mluvčími anglického jazyka, na gramatice také hodně lpíme. Ale neměli bychom gramatiku povyšovat nad ostatní dovednosti. Záleží také na tom, jak zdařilou má žák výslovnost, jak dobře rozumí mluvenému slovu, jak pokročilé jazykové obraty používá – až podle toho všeho lze jeho znalosti hodnotit.
A language teacher should learn a new language
For years now I’ve been entertaining the idea of doing research and enrolling in a doctoral programme in methodology. I recall the last time I sat down with the gentleman whom I envisaged as my future consultant as his temper and his insight into the world of teaching and learning inspired and resonated with me immesely.
During one of our discussions he let himself be heard: „Every language teacher should at some point in their career learn a new foreign language. This would broaden their perspective and have them look at their learners with fresh eyes.“
This struck a cord with me and some time after I plunged into taking up learning a new language. Being in the position of the learner, seeing teaching from the other side, judging the quality of textbooks and materials used from the perspective of the learner and having to overcome hurdles to make progress in learning has enriched me in many ways. I believe that through this I have become a more empathetic and reflective teacher, one who is now better aware of the complexity of learning and is more critical of her own teaching practices.
Are we grading young learners in a fair manner
Many of the kids I am working with are picking up English without too much intervention on my part. Every time they come to meet me they have yet again picked up something new. In the era of the internet, Youtubing and living in Prague, where it’s not at all unusual to have a non-native Czech child in the same classroom, this should come as no surprise.
This natural language acquisition then blends with the English of the structured classroom and manifests itself as the learner’s English language proficiency. More often than not, the English these young learners speak is not flawless or grammatically correct, but it’s intelligible and fluent and their listening comprehension skills are highly admirable.
Nevertheless, I feel in school these capabilities are often left unappreciated and unfairly graded. Because these particular learners learn in a more free-style manner, their attention is often not captured by a more formal and restrictive classroom language. When it comes to sitting tests, they often struggle to decode what is required of them and therefore often fail.
When assessing young learners, I propose that we should be less obsessed with grammatical accuracy and more appreciative of other skills, ones which more accurately demonstrate their communicative competency.
A teacher at 15
After years of no other choice than Russian, in the first grade of my secondary school studies we were given a chance to learn English. So I was overjoyed and went for it. I immediately fell in love with the language to such an extent that I wanted more and more of it.
There was this one gentleman in our little town – the perfect representation of a classic Englishman – who spoke, to my ears, excellent British English, and who was kind enough to teach me more. When the first private English language school opened, I convinced my mum to pay the tuition, because I just couldn’t get enough of the language.
At school our teacher of English was actually a teacher of Russian, who was only a couple of units ahead of us in the English textbook. “Why don’t you explain that?” he asked me on one occasion and pointed at the blackboard. I danced my way to the front of the class and with the serious face of an expert I explained what there was to explain. I wrote examples, showed pictures, and even recited a short poem that no-one in class understood. That lesson was a huge success and it paved the way for me to want to teach more. Soon, parents of pre-school and school-aged children were coming to me and paying me for my teaching. I became so popular in our small town that it didn’t take long until I’d earned enough to pay the English language school tuition fees all by myself.
Proč neučím z učebnice?
V první řadě nechci kopírovat školní prostředí. Když ke mně přijde dítě, které potřebuje s angličtinou pomoci, nechci, aby mělo pocit, že je znovu ve škole. Ve druhé řadě učebnice diktuje co a kdy máme dělat. Pro mně je ale prvořadé, co a kdy dítě, nebo dospělý student jazyka potřebuje. I způsob, jakým dosáhnout cíle si raději volím sama v souladu s tím, co je pro daného studenta přirozené a akceptovatelné s ohledem na jeho osobnost, zájmy a temperament. Považuji za logičtější, když místo učebnice diktuje směr a tempo výuky dítě anebo student a jeho současná úroveň vědomostí. Byla by škoda chtít ten přirozený vývoj svázat a zadusit učebnicí.
Na druhou stranu někteří učitelé by se měli učebnice držet. Svoboda a zároveň tíha odpovědnosti, kterou učiteli dává výuka bez učebnice, nejsou vhodné pro každého vyučujícího. Příliš mnoho kreativity, hromady vlastních materiálů, nedostatek zkušeností s výukou a neschopnost logicky postavit výukový plán může způsobit chaos, přetíženost a frustraci, nejen na straně studenta, ale i na straně rodičů dítěte.